Ale po pořádku a od začátku.
Knížka vznikla jako jedna z reakcí na "sort of" monastickou reality show - televizní program The Monastery (k nalezení na stránkách Worth Abbey, vč. youtube klipů), kdy pět mužů, kteří o duchovním či natožpak mnišském životě nevěděli v zásadě nic (snad s výjimkou jednoho budhismus studujícího člena C of E,) strávilo šest týdnů v komunitě mnichů opatství Worth. To samozřejmě přineslo nával zájemců o pobyty v tomto opatství, a jako odpověď na častá témata rozhovorů s lidmi "zvenčí" otec opat sepsal uvedenou knížku.
Cíl, jenž si klade, je lákavý - pomoci lidem ve světě, kteří stojí někde na začátku duchovní cesty, vybudovat svou "vnitřní svatyni". Po úvodních kapitolkách v duchu "How did I get this busy" začína se samotnou stavbou: podlaha ticha, koberec modlitby, zdi poslušnosti, střecha pokory, okna společenství,... Jednotlivé "stavební postupy" jsou prokládané úryvky z Řehole a i člověk, který se již nějakou dobu snaží nějakou tu svatyňku zpatlat dohromady, se zde poučí a povzbudí. V těchto kapitolách je jasně vidět, že autor mluvil se skutečnými lidmi ze světa a píše pro ně - často se vyjadřuje i ke konkrétním situacím, které mohou při stavbě nastat - jak hledat čas, jak stavět s dětmi a podobně.
Otec opat to má hezky promyšlené, jazyk, kterým je dílko psáno je na můj vkus občas až příliš dnešní, ale je zapotřebí nezapomínat, že knížečka je určena primárně moderním lidem, nikoliv tedy zpátečníkům... Některé religionistické vsuvky bych také raději vynechal, podobně jako třeba okrajové vysvětlivky typu mýtus=nepravda a podobně... Ale už se v tom raději nebudu vrtat.
V předposlední kapitole se pak snaží nabídnout možnosti jak "vybavit interiér" vystavěné svatyně. Čtení o moderní spiritualitě mě již nadchlo o něco méně - sice v závěru jemně upozorňuje na úskalí bezmezného "spirituality shopping", ale v zásadě se nebrání čerpání z velice různorodých zdrojů.
Povedená je však závěrečná kapitolka o dobrém umírání, ve které na pozadí příběhu bratří z Tibhirine píše o smrti jako o završení celoživotního díla "stavby".
Doporučuji nebo ne? It depends. Pro cílovou skupinu je to myslím povedené dílko. Pro zpátečníky? Jako četba do vlaku je to příjemné, nenáročné a zároveň přiměřeně "výživné" Ale když jsem se to pokusil otevřít na Novém Dvoře, tak jsem po půldruhé stránce knížku odložil a sáhl po otci Schmemannovi. O něm ale někdy příště.
(ilustrační fotografie pořízené autorem na toulkách kolem opatství Nový Dvůr)
O prázdninách komentáře poněkud skomírají...sem se Schmemannem! Your loving wife :-D
OdpovědětVymazatPo delším bezinternetí (kdy jsem se především věnoval činnostem jako je rozdělávání ohně v dešti, anebo strašení dětí na nočních stezkách) se vracím ke zpátečníkům a s radostí seznávám, že je o prázdninách udržují ženatí členové našeho ne-jenom-virtuálního společenstva. Plesám samozřejmě, jak už jsem mnohokrát zopakoval, především nad fotkami. A pokud jde o knihu: je asi dobré mít v zásobě krmi hutnější i řidší, neb jsou situace, jak jsem se právě sám přesvědčil, kdy na Jana od Kříže schází mysli soustředěnost. A to je potom dobré se živit - řečeno se sv. Pavlem - alespoň mléčnou stravou(když na hutnou není sil), neb jedinou alternativou často bývá neusebranost.
OdpovědětVymazatMáš-li v zásobě schmemanní článek, připojuji se k Tvé ženě a pravím: sem s ním!
Mléčná strava, ano, nějak tak by se to dalo nazvat.. :)
OdpovědětVymazatCo se týče otce Schmemanna - článek se rodí prozatím v hlavě, ještě pořád mi nějaká kapitolka zbývá, ale teď ke konci je to strava natolik vydatná, že už to pomalu nejde ani po kapitolách nýbrž po odstavcích - z nichž každý dá dost výživy na několik dnů...