neděle 9. září 2012

Solženicyn - diagnostik nemoci Západu

Seminární spolubratr Ondřej mě upozornil na tuto pozoruhodnou Solženicynovu přednášku nacházející se na jinak mírně podivném serveru.

Spisovatel se mi tu jeví jako výtečný diagnostik, který trefně upozorňuje na západní inflaci občanských práv na úkor občanských povinností, na otupující roli médií, na erozi statečnosti bez níž jsou sebevyspělejší civilizace neudržitelné i na duchovní důsledky blahobytu.

Terapie je však v textu obsažena jen v náznacích. A musel jsem se ptát, zda by pokus o politické řešení problémů Solženicynem představených nevedlo k autoritativnímu, ne-li fašistickému státu.

Zajímalo by mě, co by Solženicyn říkal současnému Putinovu Rusku. Není dnes na Východě stejný konzumismus jako na Západě, jen svobod méně?

2 komentáře:

  1. S mírným úsměvem přecházím tento text. Solženicyn mi zde připadá jako naříkající stařec, kterému vzali část jeho hodnot a nahradili je jinými. Ano je pravda, že Alexandr Alexandrovič bude hlubším člověkem jenž John Smith, protože tomu neumřeli dvě děti a nevypije pět litrů vodky za týden, ale místo toho stráví deset hodin týdně na baseballu a a v Mozille má na záložkách padesát stran s pornem. Ano, možná je pravda, že společnost, která má na všechno jen a jen právní instanci, není opravdu důstojná člověka, ale jen taková společnost hříšných lidí, která má právní instanci téměř na vše může házet záchranné lano oněm tak protěžovaným (žel vskutku důležitým) právům člověka. Ony „jiné než právní“ instance na západě však také existují, nejsou však tolik vidět jako tehdy na východě, kde musely suplovat i ony chybějící právní.

    NE, nemohu doporučit vaší společnost jako ideál pro proměnu společnosti naší. S touto větou se téměř nedá než souhlasit, stejně jako s celou přednáškou. A stejně jako celá přednáška mi přijde vcelku prázdná. K tomu, aby mi dokázal, že prázdná není, musel by mi vážený autor (mnou rozhodně vážený je) kterou že společnost by Rusku jako ideál pro proměnu doporučit mohl.

    OdpovědětVymazat
  2. Mně se moc líbilo, co řekl ukrajinský patriarcha Filaret během mistrovství Evropy na Ukrajině.

    "Pravoslaví nemůže podporovat nevázané vášně, které se fanoušků zmocňují. Jen se podívejte do tváří těch lidí. To už přece nejsou lidé, jsou spíš podobní opicím. Jsou vyvedeni z rovnováhy a upadají do hříchu."
    (http://www.sport.cz/fotbal/me-2012/clanek/428575-fanousci-na-me-se-chovaji-jak-opice-zlobi-se-cirkev-na-ukrajine.html).

    Myslím si, že tady u nás na Západě by si žádný církevní představitel neodvážil nic takového říct. Možná by měli strach, že jim někdo ostře vytkne, že nehájí naše národní zájmy… Dokážu si představit mnoho našich katolických kněží, kteří by byli ochotní vysvětit trávník, na kterém se bude mluvit hodně sprostě, kde jsou součástí taktiky tvrdé fauly a simulování, kde se točí obrovské sumy peněz a bují korupce, kde jsou lidé vedeni k poněkud zvláštní a nereflektované národní identifikaci s fotbalovými hráči a kde se fanoušci na stadionu a v hospodách chovají spíš jako opice (jak to výstižně řekl Filaret). Osobně si myslím, že by nebylo na škodu, kdyby se sledování fotbalu konečně dostalo do našich západních zpovědních zrcadel. Myslím si ale, že bychom naše západní zpovědníky takovým hříchem asi trochu překvapili, asi by se nás snažili přesvědčit, že je to zcela OK. Libor

    OdpovědětVymazat