Čím častěji to člověk slyší, a čím častěji to opakuje, tím víc to považuje za jisté. A navíc skoro každá nová informace se to zdá potvrzovat.
Tento hermeneutický princip se dá aplikovat téměř obecně, ale právě teď mluvím o situaci Ameriky. Na jedné straně máme (mnohými vylučované z katolické církve) jezuity, na druhé ultrakozervativce a mezi tím nic moc.
Na to mám dvě slova: Dulles a Dolan. Dulles vynikal schopností balancovat. Velká část jeho článků začíná takto: Hleďte, tady je "konzervativní" stanovisko a tady jsou důvody k jeho zastávání. Hleďte, tady je "liberální" stanovisko a tady důvody k jeho zastávání. A já mám (s řadou svatých) za to, že by to mohlo být asi takto ... a místo toho, aby zvolil nějaký kompromis, tak hájí tradičnější / rozumější / katoličtější nauku, které ale dá velké lidské srdce, jež mnohdy vůbec neprosvítá (nechci říci, že přímo chybí) z textů lidí typu Fr. Johna Zuhlsdorfa .
Dolan je zase nejdokonalejším produktem inkulturace, který znám. Zkrátka je to skutečný Američan a skutečný katolík (s širokostí mysli k tomu náležejíci). Jeho blog je jak zábavný, tak pravověrný stejně jako on sám. Mimochodem tento příspěvek vznikl jako prosté doporučení toho blogu (než se mi to vymlklo).
Jako zvlášť signifikantní pro americký potenciál mi přijde dole přiložené video. Akorát před měsícem proběhl na Fordham University (ano, jezuitská univerzita) program na téma Humor, Joy, and the Spiritual Life. Americká katolická celebrita Stephen Colbert (za kterého bych nedal ani použitý zubní kartáček do ohně, protože nepoznám, kdy mluví vážně a kdy žertuje) a nedávno kreovaný kardinál přicházejí na tuto univerzitu a jednoho studenta napadne, že by mohl k této akci udělat reklamní video. Srovnatlená situace: Prokop Brož pozve na panel do KTF Marka Ebena a kardinála Duku. Nedovedu si představit, že by k této příležitosti někdo ze studentů vytvořil něco podobného.
PS: Pokud budete ve videu hledat zhoubný liberalismus, tak jej tam jistě najdete. Proč ho sem dávám je můj obdiv k řemeslu a také to, že se mi mimořádně líbí (přestože nechápu všechny interní vtipy v něm zjevně obsažené).
Padre Zuhlsdorf zjevně (jak by pravil Percy)trpí na konzervativní "rage" a určitě má žaludeční vředy. Jeho příspěvky jsou poskládány většinou z výsměchu a hněvu a mě už nebaví je číst, jakkoliv výsměchu- a hněvuhodné jsou skutečnosti, jimž se věnuje. Schází zde chestertonovský nadhled. Podobný problém jako s otcem Z mám například s texty Rio Preisnera - doporučuji alespoň nahlédnout do jeho knih Americana I a II. Když popisuje běsnění v americké církvi 60. a 70. let je to silné a soudné, jenomže autor ze své nahněvanosti nikdy nevystoupí. A dar rozlišování se postupně ztrácí... Texty ani jednoho z obou pánů už příliš nevyhledávám.
OdpovědětVymazatJak občas říkám, někteří lidé se mýlí i když mají pravdu. Dva tebou zmínění pánové asi budou patřit k nim.
Vymazat