Dolouskal jsem výbor z kratších spisů sv. Terezie z Ávily a - ještě než nám skončí postní doba - o pár vhledů dotyčné velikánky se s Vámi podělím.
Myšlenky o lásce k Bohu
Kéž vás Bůh uchrání před různými formami pokoje, z jakého se těší světští lidé. (II, 1, s. 23)
A jako mě neznepokojuje, když vidím nějakou duši ve velkých pokušeních, vím-li, že je zakořeněna v Boží bázni, protože z nich mnoho vyzíská, tak nemohu být klidná, vidím-li ji stále v hlubokém pokoji a bez jakéhokoliv boje, jak jsem se už s některými takovými setkala: to pak nevycházím z obav a nepřestávám se přesvědčovat, dokud nezjistím, že neuráží Boha. Když ji nepokouší ďábel, snažím se ji zkoušet a prověřovat, mám-li možnost, aby to dobře poznala. (II, 3, s. 24)
Naše tělo, jak už víte, má hrozně rádo pohodlí, a proto je velmi nebezpečné nechat je na pokoji. (…) Kde se bere v současném životě tolik změkčilosti? A kdo nám řekl, že je to dobrá cesta? Jak to, že někteří tráví bezstarostně své dny, jen dobře jedí a spí a shání se za každou zábavou a všemožným pohodlím? Nestačím se tomu divit. Zdá se, jako by neexistoval žádný jiný svět a že tento životní styl je naprosto bezpečný. Ach, mé dcery, kdybyste věděly, jaké zlo se tu skrývá! Tělo tloustne a duše slábne; kdybychom ji mohly vidět, řekli bychom, že je v posledním tažení. (II, 14, s. 30)
Chci totiž říci, abychom se příliš nehýčkaly, ale tu a tam vyzkoušely své síly, neboť tělo je velký lišák a je třeba je prokouknout. Kéž nám Pán ve své dobrotě dává ve všem světlo. – Je náramně důležité jednat prozíravě: svěřit se našim představeným a nedůvěřovat sobě. (II, 15, s. 31)
Snažte se, mé dcery, abyste nešli nikdy ke zpovědi se stejnou chybou. Jistě nedokážeme žít bez chyb, ale aby alespoň nebyly stále stejné, tím zabráníme, aby nezapustily kořeny; pak je totiž mnohem obtížnější se jich zbavit a mohou z nich vzniknout mnohé další. Zasadíme-li nějakou rostlinu nebo stromeček a každý den je zaléváme, tak rychle zesílí, že je pak zapotřebí rýče a motyky, abychom je mohly vytrhnout. (II, 17-18, s. 32)
Pán nikdy neopustí toho, kdo ho miluje, jestliže se kvůli němu něčeho odváží. Takový člověk však nesmí mít postranní osobní úmysly kromě touhy líbit se Bohu. (III, 7, s. 43)
O člověku, který se šel vyměnit k muslimům do Alžírska za jednoho zajatce. A přece kolik rozvážných ho prohlašovalo za blázna; jevil se tak těm, kteří jako my dost nemilují Pána. Není však větší bláznovství udusit sen svého života tolikerou rozvážností? (III, 8, s. 44) Proto vám znovu zdůrazňuji, dá-li vám Pán milost, abyste z lásky k Němu vykonaly podobné skutky, nestarejte se o to, že jste spáchaly hříchy. Je třeba, aby zde víra převládala nad vaší ubohostí, a nepoddávejte se strachu, jestliže před vaším rozhodnutím nebo po něm vás napadnou obavy nebo slabost. (III, 10, s. 44)
Duše volá po Bohu
Nevím, odkud dostávám takovou sílu, ale chtěla bych hlasitě volat, aby všichni pochopili, jak na tom hrozně záleží nespokojovat se ve službě Bohu s málem, a aby si uvědomili, jak velké poklady od něho dostanou ti, kteří jsou ochotni je přijmout. (I, 3, s. 104)
Ponechat Bohu starost o to, co potřebuji, to neznamená, že se tím člověk nemá zabývat, nýbrž že to nemá dělat s vnitřním neklidem. (I, 8, s. 107)
Žádné komentáře:
Okomentovat