Soumrak dne – majordomův celibát

Za nejzajímavější na tomto filmu považuji, jak je vysoko hodnocen (86% na CSFD, tedy 291. nejlepší film). Takřka všichni si v komentářích cení hereckých výkonů a atmosféry. Velká část diváků se shodne na tom, že je film nuda, přesto jsou jej posléze schopni vyznamenat absolutním hodnocením. Čím je tento příběh z před- i poválečné Anglie tak zajímavý?

Pojednává o komorníkovi, který po dvaceti letech jede navštívit svojí někdejší podřízenou. I po desítkách let a jednom manželství v nich doutnají nikdy neverbalizované city. Proč nikdy nedošlo k vyznání či polibku? Kvůli škrobenosti, oddanosti a neústupné zodpovědnosti komorníka Stevense (Hopkins), jehož životní drahou je sloužit lordu Darlingtonovi, který byl pro své čilé a přátelské styky s nacisty po válce označen za zrádce a opuštěn. Kvůli posluhování člověku, který usiloval o to, aby se Hitlerovi v Evropě volněji dýchalo nikdy nenašel jiný cíl svého života než sloužit a tisíce a milióny diváků se nad tím dojímají.

Nerad bych působil dojmem, že se mi film nelíbil, naopak, je to vskutku mistrovské dílo, ale to není důvod, proč píšu tento příspěvek. Co mi přijde pozoruhodné je potencialita příběhu nenaplněné lásky, jakou to má sílu a odezvu a jak silným narativem to je. Nejeden dnešní člověk zná stěží větší moc než je zamilovanost, proto mu přijde tak absurdní, že ji někteří nepodléhají, ačkoliv vůči ní nejsou imunní. A tak se ptám do našich řad – známe příběhy o kněžích na odchodu kvůli ženě, novinám vládnou titulky o pedofilních kněžích, proč se nestaráme o to, aby existoval i narativ o kněžské nenaplněné lásce? Ano, činí to kněze příliš lidským, slabým, není to ideální situace, ale zcela reálná. Proč o ni nemluvíme příměji? Nevydáme svědectví, kterému dnešní člověk rozumí?

Pater Kuffa se nestydí mluvit s svých mladických citech. Také byl zamilovaný, přesto se stal knězem, toužil po dcerce, ale stal se otcem desítek potřebných lidí. Nemáme nouzi o kněze, kteří by byli zamilovaní, ale romantické lásce nepodlehli, nemáme nouzi o ty, v kterých klíčila dlouhá léta a desetiletí a oni nezaváhali více než komorník Stevens, přesto se o tom nemluví, ačkoliv by se to k mnohému hodilo.

A tak se ptám, drazí zpátečníci, v čem je problém tohoto narativu?