Premisa 1: Přímluvnou modlitbou lze
druhému skutečně pomoci (přímluva za mrtvého mu pomáhá
dosáhnout plné jednoty s Bohem, přímluva za živého mu pomáhá
na cestě ke spáse).
Premisa 2: Každý člověk stráví
věčnost buď v nebi, nebo v pekle. Mezi těmito věčnými stavy
nelze přecházet.
Premisa 3: Jakkoliv těžký pobyt v
očistci nelze žádným způsobem srovnat s úděsností věčného
odloučení od Boha.
Konkluze: Přímluvná modlitba za
živého (o jehož spáse se rozhoduje) má neporovnatelně větší
důležitost než modlitba za mrtvé.
Problém: Ani tradice církve, ani má
denní praxe tento racionální náhled nezohledňuje. Co s tím? Mám
v mém vyvozování chybu? Každý listopad mne podobné otázky
pronásledují, je tedy logické, že na ně upozorňuji ne jaře.
Mne sa to vidí takto: spása žijúcich závisí vo väčšej miere ako od našich modlitieb aj od Boha a od ich slobodnej vôle. O spáse zosnulých v očistci je už rozhodnuté a oni už svoj stav nemôžu nijako ovplyvniť; je teda celkom v našich rukách. Zdá sa teda, že našu pomoc potrebujú naliehavejšie. Pričom samozrejme platí Apoštolovo "Proste za všetkých ľudí" (Tim 2,1). Hoci "nevieme ani to, za čo sa máme modliť, ako treba", "Duch prichádza na pomoc našej slabosti." (Rim 8,26).
OdpovědětVymazatMilanovo doplnění vrhá na věc nové světlo. Jen bych se k tomu doplnění odvážil doplnit, že i záchrana duší v očistci je především v Božích rukou a byť dotyčné již samy pro svou spásu nemohou nic, Bůh je jistě schopen je přivede do nebe i bez našeho úsilí, jakkoliv je nápomocno.
OdpovědětVymazatA ještě: už se mi párkrát stalo, že mě někdo požádal o modlitbu kvůli zkoušce a já si na věc vzpomněl, až když bylo po všem. Pomodlil jsem se tedy, až potom, aby vše dobře dopadlo. Bůh přece není vázán časovou následností, tak jako my.
Analogicky: Modlitba, kterou dnes pronesu za duši v očistci, může být ve skutečnosti modlitbou, která dotyčnému před lety pomohla k tomu, aby se v poslední vteřině svého života obrátil.
Milanovi: Nemohu souhlasit ani s jednou ze dvou námitek. V extrémních pozicích by šly formulovat takto: 1) "Živým svou modlitbou ke spáse nepomáháme" 2) "Lidé v očistci by se bez našich modliteb do nebe nedostali" Tyto dva postoje ti vůbec nepodsouvám, pouze je dotahuji do krajní formulace, protože POUZE takto extrémně formulované mohou být ohrožením pro nastíněný sylogismus. Měkčeji (třeba tebou) formulované mohou mít efekt přesvědčivý-psychologický, ale v žádném případě ne logický.
OdpovědětVymazatAidanovi: Tvůj argument beru, byť samozřejmě ratio neuspokojí. Setkání naší časovosti a Boží věčnosti je oříšek, který se nám asi rozlousknout nepovede. Zde jsme se dostali do oblasti jakési legitimní neznalosti. Tedy ... jsme sice v autu, ale nikoho jsme nemuseli faulovat.
Děkuji za komentáře.