Poprvé jste mne svojí (dušičkovou)
odpovědí docela pomohli, tak to zkusím zase. Tento problém my
vyvstal při čtení článku o populaci pekla od kardinála Dullese,
kdy jsem si připomněl hodiny ontologie.
Premisy:
1. Jakýkoliv logicky bezrozporný svět
je Bůh schopen stvořit. (= Bůh je všemohoucí, pravda víry)
2. Boží dobrota vyžaduje, aby Bůh
(svobodně) stvořil nejlepší z možných světů (Leibniz)
3. Konečný osud každé osoby je pro
Boha to nejdůležitější z celého stvoření.
4. Bůh znal „před“ stvořením
světa celý jeho průběh i „výsledek“. (= Bůh je vševědoucí,
pravda víry)
5. Svět, ve kterém si všichni lidé
svobodně vyberou strávit věčnost s Bohem, není logicky rozporný.
--------------------
Závěr: Origenes má pravdu, nakonec
se tam nahoře sejdeme všichni (včetně démonů)
Takže pokud je závěr špatně, tak
buď A) se Bůh rozhodl svobodně stvořit „druhořadý“ svět
(2), nebo B) mu na nás nesejde tak moc, jak si myslíme (3).
V čem je problém, pánové teologové?
Milý Mate,
OdpovědětVymazatotevřel jsi otázku, ke které se čas od času sama vracím nebo alespoň jsi otevřel otázku velmi podobnou. David Svoboda (dnes už doktor) na přednášce z theodiceje onehdá tvrdil, že tento svět v jeho dané podobě není nejlepší možný a že by Bůh mohl stvořit svět liepší. Žel neuvedl k tomu pro mě uspokojující argumenty. Tehdy (a jsou to asi tři roky, takže je možné, že Aidan se loni setkal s vytříbenější argumentací) totiž říkal něco v tom smyslu, že se máme podívat na veškeré zlo ve světě...vraždy, násilí, války, týrání dětí atp. a zeptal se nás, zda-li si neumíme představit lepší svět, totiž takový, ve kterém by nic takového neexistovalo. Já jsem mu tenkrát namítla, že takový svět si zajisté představit umím, ale to není argument, protože všechny tyto jevy jsou důsledkem prvotního hříchu a všech následných hříchů člověka (tedy svobodným rozhodnutím člověka), nikoli toho, že Bůh stvořil svět méně dobrým, než by ho stvořit mohl. Doktor Svoboda mi na to vlastně neodpověděl, pouze zopakoval svou původní tezi a přitvrdil. Namítl totiž, že si lze představit svět, v němž by nebyl strom se zakázaným ovocem, takže by Adam neměl možnost zhřešit a takový svět by byl zajisté lepší, než ten náš. Jenže moje námitka je, kam by se pak poděla svobodná vůle člověka? A proč by Bůh tvořil svět horší, než by mohl?
K tomu "sejdem se tam všichni": V mnišské tradici taková myšlenka není zas tak ojedinělá. Izák Syrský docela intenzivně prosazoval myšlenku, že Boží nekonečná dobrota, milosrdenství a láska je v rozporu s přesvědčením o věčném trestu pro hříšníky. Takže podle něj posmrtný úděl člověka zdaleka není tak nezvratný a všechny tresty (byť sebedelší) jsou pouze dočasné a...nakonec se tam sejdem všichni. ("Izák Syrský a jeho duchovní odkaz"...není to dobře napsaná kniha, ale je plná přímých citací ve velmi slušném a akademicky přijatelném překladu, takže když půjdeš jen po citacích, je to dobrý).
Podobně i Andre Louf - žák Otce Jeronýma a znalec Izáka Syrského. Myslím, že jsem na to narazila ještě u někoho dalšího ze západní tradice, ale paměť momentálně selhává...takže snad příště.
Upřímně doufám, že pánové teologové a také Milan (kdyby se náhodou chtěl vymlouvat na to, že teolog není) poskytnou nějaký lepší a zasvěcenější komentář, popř. opřený o nějaký dobře vystavěný argument.
Otvíráš, Mate, otázku, na níž si, pokud vím, vylámali zuby molinisté i tomisté, respektive vylámali zuby sobě navzájem, ale k všeobecně katolicky akceptovatelnému řešení nedospěli. Buď totiž odpověď bude hrozit determinismem (tomisté), anebo omezením Boží všemouhoucnosti (molinisté). Nejsa v dané věci dostatečně vzdělán, odmítám se - při vědomí, kdo všechno podobné otázky nevyřešil - do debaty pouštět.
OdpovědětVymazatJen poznámka k pár problematickým místům:
Ad premisa 2: Leibnizovu teorii nejlepšího možného světa bych samu považoval spíše za problematický závěr než za vhodnou premisu. Tomáš Akvinský nic takového nezná a představu nejlepšího možného světa by považoval za omezení Boží všemohoucností (je-li Bůh všemohoucí, může vždy stvořit ještě lepší svět.)
Ad premisa 3: Opět problematické. Jak víme, že konečný osud každé lidské bytosti je pro Boha důležitější než její svoboda? Mohl by jistě stvořit svět loutek, ve kterém by nikdy nedošlo k hříchu a kde by všem "vnutil blaženost". Ale proč by to dělal? Ano, Bůh si přeje spásu všech, ale ne za cenu popřené nebo omezené svobodné lidské vůle.
Právě tajemství (skutečně tajemství ne rozšifrovatelný problém) svobody je to, co nám bude bránit v uspokojivém rozšifrování toho tvého sylogismu.
Řekneš: Bůh mohl z možných světů stvořit jako aktuální možný ten, kde se všichni nakonec svobodně rozhodli pro něj. Molinisté (zjednodušuji) by možná namítli, že už to by bylo zrušení lidské svobody. Tomisté (zjednodušuji) by se zas hájili Boží prozřetelností. Obávám se, že uspokojivou odpověď nenajdeme.
Molinistická pozice je mi blíž. Především Boží touhou po svobodném lidském ano jsem s to zdůvodnit stvoření (které Bohu "k ničemu není").
Pokud jde o nauku o věčnosti pekla, je možno si přečíst Balthasara ("Síla křesťanské naděje"), který ukazuje názory patristických otců na možnost konečné spásy všech. Jde však, myslím, o nauku na západě i na východě odsouzenou.
Kolik obyvatel však peklo bude mít, nevíme. Nic takového jako "anti-kanonizaci" čili veřejné deklarování zatracených církev, chvála Bohu, neprovádí a ani nemůže.
Je tedy možné se modlit za Jidáše i za Hitlera.
Ad Kateřina: Otec Louf je žákem otce Jeronýma?
Aidane, měla jsem dojem, že je, ale teď jsem mrkla do "V milosti Boží" a zdá se, že jsem se zmýlila. Takže se omlouvám za mizernou paměť a mystifikaci. K.
OdpovědětVymazatDěkuji,
OdpovědětVymazatK Aidanovým poznámkám:
ad 2: Možná je to skutečně s nejlepším možným světem, jako s nejvyšším číslem, ke kterému je vždy možné přičíst jedničku. Ale asi by existence nejlepšího možného světa i jeho neexistence potřebovaly větší argumentační podporu a znalosti. Odmítám však, že by existence nejlepšího možného světa umenšovala Boží všemohoucnost.
ad 3: Rozpor, který jsi postavil, nedává smysl. Nemůžeme postavit na váhy svobodu osoby a konečný osud osoby a to z jednoduchého důvodu. Osoba je svoboda. Osoba bez svobody je právě logický rozpor. Opakuji tedy: ve světě s osobami musí být pro Boha nejdůležitější jejich konečný osud.
Dullas shrnuje Blathasarovu pozici takto: "We have a right and even a duty to hope for the salvation of all, because it is not impossible that even the worst sinners may be moved by God’s grace to repent before they die." Balthasar také cituje a souhlasí s Terezií Benediktou od Kříže, když říká, že je možné doufat, že "God’s omnipotent love finds ways of, so to speak, outwitting human resistance"
To je právě problém teorie možných světů (na nichž celý argumenty závisí), že dovoluje Bohu dostat všechny stvořené osoby do nebe, ANIŽ by je okrádal o svobodu.
Ve spásu všech rád s Balthasarem a se zástupem teologů a svatých doufám.
OdpovědětVymazatPokud však k apokatastasis pantón nedojde, pak důvodem bude, domnívám se, právě Boží respekt k lidské svobodě, která si zvolí Ho nechtít, a ne jen Boží spravedlnost, neboť věčný trest by nemohl být adekvátní odplatou za sebetěžší hřích spáchaný v čase. Soudím proto (spolu například s Lewisem), že zavržení Boha sami nechtějí. [To je de Aidan, ne de fide!]
Ano, máš pravdu, že teorie možných světů umožňuje předpokládat takový svět, ve kterém bychom byli všichni svobodní a přitom všichni spasení. Chápu otázku, kterou kladeš. Odpověď neznám. Teorie možných světů je však nakonec jen teorie, ne součást zjevení.
Problematiku svobody a prozřetelnosti, o níž tu jde, řešili mnozí mnohem chytřejší než my tady a možná je (pokud Tě tato extrémně spekulativní otázka zajímá) lépe ptát se nejprve Akvinského a spol. než zpátečníků.
Mě spekulace na tyto témata tolik nevzrušuje. To, že Bůh chce především naše svobodné ano předpokládám. To, že nás všechny chce vést a vede ke spáse předpokládám taky. A více mu do karet stejně neuvidím. Zařídí to nepochybně lépe, než bych to kdy vymyslel.
(Úplně na okraj ad osoba a svoboda: Osoba bez svobody není logický rozpor. Člověk je osobou i v mateřském lůně i když leží v kómatu na přístrojích. Nebo snad zastáváš Lockovo stanovisko o závislosti osoby na vědomí? Pak bychom mj. otvírali cestu k potratům a eutanázii. )
Osoba bez sovobody je logický rozpor. V mateřském lůně je člověk svobodný, ačkoliv tuto svojí sovbodu ještě nemůže prakticky uplatňovat. Svoboda patří k esenci člověka (osoby). Jak to obhájit? Nevím. Dávám jen co jsem dostal během kurzu fundamentální morálky a zdůvodnění tam nebylo.
OdpovědětVymazatObávám se, že je-li to takto formulováno, již nemám námitek :-).
OdpovědětVymazat