Lurdy – šeď a výjimečnost

Abychom si to rovnou vyjasnili – býti šedivý neznamená vždy negativum. Představte si to – někdo natočí film o Lurdech – už to je z marketingového hlediska nepříliš šťastný tah, ale navíc si ani nevybere barvu z nejčastějších dvou odstínů dnešní kultury –černé a bílé. Ve filmu nenajde zbožný katolík, co by čekal od takto nazvaného snímku, ale ateista si také moc nepřijde na své (i když si někteří AT film přivlastňují, samotné dílo se k nim rozhodně nehlásí). Tím film ztratil většinu potenciálního publika, které by se o takto specifické téma mohlo zajímat.

V čem je film unikátní je to, že popisuje a nehodnotí, nechává tak velkou část diváctva ve zmatku. V první půlce popíše místo, v druhé samotnou událost zázraku či dočasné remise ochrnuté mladé ženy, o tom samotný film také nerozhodne. Někteří v tom mohou vidět ironizaci katolických poutních praktik, jiní poněkud jiný (rozuměj málo pompézní) příběh o zázračném uzdravení. Ani jedno není správné. Atmosféra mezi poutníky není ideální – mladá pomocnice víc pokukuje po klucích, než by si hleděla svého ošetřovatelského úkolu, kněží si vyprávějí „zbožné“ vtipy a náboženské debaty se mísí s výpady ostrého jazyka, ale ve skutečnosti tohle není žádná ironizace, naopak to může být dost věrný popis reality – jistě existují mnohé lepší výpravy, ale budou i horší, po kterých by scénáristka a režisérka v jedné osobě mohla sáhnout, kdyby chtěla. O samotném zázraku také film vlastně není, to by zase padnul výběr na některý ze skutečných a ověřených kousků.

V tomto ohledu tedy lze mluvit o šedi a výjimečnosti v jednom – film je unikátní v tom, že není programově tendenční, což jsem u podobně nazvaného snímku rozhodně nečekal. Přesto ale je důkazem toho, že něco takového jako objektivita v umění vskutku neexistuje – ačkoliv režisérku nepodezírám z toho, že by chtěla, ať už katolické víře nebo Lurdům, škodit, přesto nebyla schopná vnímat/vyjádřit něco, co je na pozadí a pro nevěřícího to není viditelné. Jako by byl film pouze o lidech a Bůh v něm neměl místo. Je to ekvivalent sociologického výzkumu třeba na téma: Zvyšuje křesťanská víra životní spokojenost? Ať už Bůh je či není, do výzkumu nepatří.

A co do filmu patří? Lidské touhy, zranění, chyby, naděje, hledání, otázky i zkratky. Nenajdeme však jedinou hotovou odpověď, což mi přijde metodologicky v pořádku, protože film pojednává o lidských otázkách, odpověď je mimo jeho kompetenci.