Tristan, Izolda a dnešek

Poznámka: Následující článek není recenzí a pro plné pochopení vyžaduje základní orientaci v dějové lince původního eposu (Viz. třeba zde)

Není těžké vypozorovat, že v hollywoodských filmech se opakují podobná témata a stejně výpovědi, teze, které možná nejsou přímo prioritou filmu, ale existují na pozadí a zajišťují jeho přijatelnost pro většinové publikum. Říkejme těmto nevysloveným tezím třeba narativy (tohle slovo prostě miluju). Pokud se budeme pídit po tom, které narativy jsou s současnosti v kurzu, nejlepší látkou pro zkoumání nám může poskytnout právě volná adaptace staré látky, která potlačuje některé prvky a jiné zase přidává, a tak můžeme vypozorovat, co z příběhu dnešnímu mainstreamu vadí a co ne. Předpokládám totiž, že úpravy se dělají především kvůli stravitelnosti pro diváka, protože většinou za nimi nestojí ani důvody logické, ani umělecké ani obecně estetické. My si to vyzkoušíme na nevěrné filmové adaptaci legendy o Tristanu a Izoldě z roku 2006, kde budeme sledovat narativy, které oproti původní verzi zmizely a naopak ty, které přibyly.

1. Dobro vs. zlo

Zjevně asi neexistuje příběh, který by Hollywood nedokázal předělat do formy: klaďas bojuje proti záporákovi a i když je to těžké (stopáž 90 min) nebo i přetěžké (stopáž 130 minut), nakonec se mu povede jej porazit. Legenda o Tristanovi a Izoldě ale nepojednává o sporu mezi dobrem a zlem, ale o tragickém konfliktu Tristana, Izoldy a romantické lásky. To ale producenti zjevně považovali (na rozdíl od umělců 8 století) za příliš málo, a tak z pozadí příběhu vytáhli na popředí spor mezi Angličany a Iry, aby tomu mohli napsat konec se vší parádou bitevní. K tomu, aby to působilo ale musejí být jedni dobří a druzí zlí, tentokrát dostali černého Petra Irové, takže tamní postavy jsou vesměs nesympatické, když už nedokážou být pořádně zlé (viz níže). Naopak Angličané musí být ti klaďasové a nejvíc ze všeho Tristan s Izoldou. Do toho ale některé prvky původní legendy moc nezapadají (Izoldina nenávistně-hysterická fáze, Tristanovo kruté chování k Izoldě Běloruké – ženě, kterou si vzal a zároveň nevzal), a tak je musíme zaretušovat. A ono celkově vývoj tohoto milostného vztahu je dost dlouhý a komplikovaný a protagonisté se občas chovají zneklidňujícím způsobem, i to bylo nutné zjednodušit.

Narativ: Svět je jednoduchý. (Protože nemůže být o moc složitější než jeho příběhy)

2. Contra sextum

Vnímání hříchu proti 6. přikázání se zjevně posunulo za posledních 800 let (a nejvíc toho urazilo asi za posledních padesát). Izolda, zasnoubená Irská princezna se bez uzardění spustí s urostlým sympaťákem, o kterém sice skoro nic neví (kromě toho, že je nepřítelem Irska). Na svatebním loži pak, na rozdíl od legendy, neřeší problém ztraceného panenství. Legenda má pro Izoldu i Tristana alibi – kouzlený nápoj lásky, který nedopatřením vypijí, film nic takového nenabízí, a dělá tak z Izoldy Zlatovlasé běhnu a z Tristana zrádce.

Narativ: Sexuální styk je ospravedlněn zamilovaností

K tomu je třeba učinit poznámku. Tento narativ by bylo možné (ne však s jistotou) vypreparovat i z původní legendy, zde však byl nebývale posílen (absence nápoje lásky, odpuštění krále Marka – osamělého vrcholu milostného trojúhelníku)

3. Dobro a zlo v akci

Zde se nebudu zabývat základním sporem (viz výše), ale jednoduchým určením dobra a zla. Jak jsem mohl napsat, že Tristan a Izolda se stali jednostranněji kladnými hrdiny a zároveň tvrdit, že oproti legendě je Tristan zrádce a Izolda běhna? Chvíli přemýšlení mi to zabralo, než jsem vypozoroval něco, co mi mělo dojít už dávno. Dnešní filmy nepotřebují čin či mravní rozhodnutí, aby se z někoho stala kladná nebo záporná postava, to klade příliš velké nároky na scénář. Zda si má divák hodit hrdinu do bílého nebo černého pytle určují ukazatele jako: 1) co o něm říkají jiné postavy, 2) jaká hudba hraje v pozadí, když se objeví, či 3) jak vypadá a jak se tváří. Další indicie – když se klaďas chová podivně, má k tomu své důvody, když záporák usiluje svými pletichami o svůj prospěch, je to jednoduše proto, že je to svině.

Narativ: Určení dobra a zla nevychází ze skutků, ale z emocí.

Jeden příklad za všechny: po katarzi ve vyúsťovacích titulcích se dozvídáme, že království Markovo kvůli nespoutané vášni dvou milenců nepadlo. To, že kvůli ní nicméně zemřelo mnoho lidí, už se neřeší.

4. Legenda nelegenda

Film je silně historizující a demytologizující. Žádný nápoj lásky, žádná kouzla, Izolda není dcerou čarodějnice, a rozhodně neumírá na zlomené srdce (prostě civilně a důstojně odkráčí z historie). Zjevně tím autoři chtěli dodat příběhu na uvěřitelnosti.

Narativ: Nekrmíme vás pohádkovými žvásty, je přeci moderní doba.

Nebudu naříkat nad kvalitou filmu, ani nebudu lomit rukama nad hloupě a nepochopitelně ubranými a přidanými detaily i částmi příběhu, vždyť se nejedná o recenzi. Vždyť kreativita tvůrců je právě to, co mi umožnilo napsat tento článek. Mohu doufat, že i vy, bratři Zpátečníci, se někdy zamyslíte nad nepřiznanými premisami dnešních produktů umění a že vaše zamyšlení bude plodnější než to moje a podělíte s o něj na Zpátečnících.

Bonus: Ověření bodu 3.: Najdi dva padouchy a dva klaďase.

Správné odpovědi (odshora): padouch, klaďas, padouch, klaďas