Za nepopierateľnú výhodu anglosaskej akademickej tradície považujem to, že ani na najvyšších úrovniach nehalí svoje myšlienky do pompézneho zamatu (ako tradícia francúzska), alebo do gordickej spleti kompozít a vetných rámcov (snáď nemusím ani napovedať), ale predkladá ich také, aké ich Pánboh stvoril; len tu a tam je niektorá priodená klobúkom a dáždnikom.
Meno David Bentley Hart som prvýkrát počul ako odpoveď na otázku "S ktorým teológom by si najradšej zašiel na pivo?" To samo osebe vo mne vzbudilo vysoké očakávania, rovnako ako fakt, že ide o apologétu, ktorý má rád vyhrotené formulácie, iróniu a sarkazmus. Americký pravoslávny Doug Piranha? Bring it on.
Než sa budem môcť podeliť o svoje dojmy z Atheist delusions, odporúčam na prečítanie jeho esej Kristus a Nič, ostrú ako britva.
Keď si Harta zadáte do googlu, vyskočí aj niekoľko videí na Youtube. Odporúčam sledovať až po prečítaní tej skvelej eseje, inak hrozí, že vás odradí ten béžová ohavnosť pred Hospodinom, ktorú má na sebe. (Mimochodom, moderátor nie je postihnutý, iba z Austrálie.)
1) Milane, vítám tě mezi Zpátečníky, vzhledem k tomu, že tvůj první příspěvek je apologetického rázu, asi mezi nás zapadneš.
OdpovědětVymazat2)Z eseje mám smíšené pocity. S některými úvodními konstatováními jsem měl problém, ale na mé námitky odpověděl v závěrečné části, nebo můžeme neporozumění přičíst přeci jen ještě rozdílnému kulturnímu kontextu mému a autorovu.
Mé znalosti nejsou takové, abych mohl článku oponovat, ale zdálo se mi, že někdy realitu příliš schématizoval.
S mnohým souhlasím, ale se závěrem "But we Christians should yet rejoice that modernity offers no religious comforts to those who would seek them" zkrátka souhlasit nemohu, naopak se často děsím opaku. Nejen, že dnešní doba nabízí řadu náboženských, ale i spirituálních náhražek, které nemohou vystačit v koplexu, ale jistě stačí k tomu, aby v jejich šalbách strávily milóny své životy a jsou to milióny těch lidiček, o něž nám jde.
3) Osobní poznámka: Krásná shoda - cestou do školy jsem zmínil v hovoru knihu Chvalozpěv na Leibowitze, pak dorazím na přednášku, kde si pospím a hupnu do knihovny, že si přečtu tuto esej, kde se autor opírá o MacIntyrovu Ztrátu ctnosti, kde autor užívá pro popis dnešní situace právě příměru z knihy Chvalozpěv na Leibowitze. Na to, že je to sci-fi, má tato kniha dneska u mne slušný citační index.
4) Zajímavá přednáška, jež pojednává o tématu důležitosti "svobody" a volby pro dnešního člověka z psychologického hlediska, ale s nemalým přesahem, jež se částečně kryje esejí k vidění na pofiderních (a mnou oblíbených) TEDovsých stránách
Vskutku parádní esej, nejen co do obsahu, ale i stylisticky; kritický vůči (post)moderní kultuře z pozic spíš „radikálně“ než „tradičně“ křesťanských – tj. vyzývá k osobnímu obrácení, k askezi, ne nutně k státnímu konzerování hodnot, v něž už většina něvěří. Ta pasáž o křesťanském asketismu je hodna zarámování.
OdpovědětVymazatAby těch synchronicit nebylo málo, zrovna čtu Apofthegmata.
Pokud jde, Tomáši, o to, že naše doba nabízí spoustu náboženských náhražek a že lidé se za nimi ženou – to si, myslím, autor eseje dobře uvědomuje. Jen dodává – a já bych to podepsal: „ I repeat that our age is not one in danger of reverting to paganism (would that we were so fortunate). If we turn from Christ today, we turn only towards the god of absolute will, and embrace him under either his most monstrous or his most vapid aspect. A somewhat more ennobling retreat to the old gods is not possible for us; we can find no shelter there, nor can we sink away gently into those old illusions and tragic consolations that Christ has exposed as falsehoods. To love or be nourished by the gods, we would have to fear them; but the ruin of their glory is so complete that they have been reduced — like everything else — to commodities.“
Naše doba zná spoustu náhražkových náboženství – která se však omezují na předmět konzumu a neodpovídají na Nic.
AIDAN
OdpovědětVymazatDavida B. Hart
(http://networkedblogs.com/5A4fY)
"True travel writers work upon the assumption that their task is, primarily, to see and to describe, and where possible to enter into as profound a sympathy for their subjects as they can; Waugh proceeds upon the (subversive) assumption that his business is to evaluate and to comment, and to avoid sympathy as assiduously as circumstances and good taste permit."
A ještě půlvěta potvrzující, Tomáši, že Tvůj soud ohledně Heleny sdílejí i jiní: “St. Helena (Constantine’s mother and the protagonist of Waugh’s most justly neglected novel)...”