Panzervizionářka Bernadetta

Před časem jsem byl náhle vyléčen z předsudků vůči „malé Terezce“, která se ukázala být mnohem méně cukrkandlovou, než by napovídalo ono zvráceně růžovoučké české vydání „Dějin duše“. Nyní mě postihlo něco podobného s „prostoduchou pastýřkou“ Bernadettou. Dostaly se mi do rukou záznamy jejích slov pořízené spolusestrami v Nevers (Bernadette disait) a… pánové, to je ženská! Žádná neurotická, ukňouraná mimóza, ale bytost lakonická, rázná, vtipná, v lecčems důležitém neústupná, schopná uzemnit i monsignory.

Jak se Bernadetta postavila proti tomu, aby ji ještě za života udělali strojem na „dotýkané relikvie“

Nemocnou, na lůžko upoutanou Bernadettu navštíví jednoho dne biskup. Stojí vedle nemocné a najednou mu spadne z hlavy na postel fialové solideo.

            Sestra ošetřovatelka má dojem, že gesto bylo záměrné a že pád oné lehké pokrývky hlavy byl poněkud vypočítaný. Ticho, které nastane, činí situaci dosti nepříjemnou.

            Biskup cítí, že by měl přejít do útoku.

            - „Má sestro,“ řekne, „byla byste tak laskavá a podala mi čepičku?“

            Ona odvětí:

            - „Milosti, nežádala jsem vás o ni a zvednout ji dokážete sám.“

Z čeho mít strach

            - Prusové jsou před našimi branami. Nevyvolává to ve vás hrůzu?

            - Ne.

            - Myslíte si, že není čeho se bát?

            - Bojím se jen špatných katolíků.

            - Ničeho jiného?

            - Ne.

Nebezpečí číhající na vizionářky

Až budu mrtvá, řeknou: „Viděla Pannu Marie, je to světice, a já se zatím budu smažit v očistci.“

Přání spolusestře

Drahá sestro, buďte tak laskavá a popřejte mi něco pro tento rok.

- „Přeji vám čistou lásku a čisté utrpení.“

- „Ach ne,“ řekla jsem, „to ne!“

Ale ona trvala na svém.

O svatých

            „Přála bych si,“ řekla, „aby se mluvilo o chybách světců a o tom, co v zápase s nimi podnikli. To by nám pomohlo mnohem víc než jejich extáze a zázraky.“