Předchozí Milanův příspěvek mi – cestou vzdálených a asi těžko rozšifrovatelných asociací -propojil s následujícím Lewisovým textem, který je původně přátelskou kritikou T. S. Eliotovy kritiky starší evropské literární tradice (především epické hrdinské poezie), avšak je dobře vztáhnutelný i na poměr křesťanství a kultury obecně. I ptám se, zda by kontrakulturní „lenten privations“, k nimž vyzývá David Bentley Hart a jimž bych sám rád přitakal, nevedly – povýšeny z individuálního povolání na normu – nakonec k mordredovskému nárůstu barbarství.
„´Civilization´ - by which I here mean barbarism made strong and luxurius by mechanical power – hates civility from below: sanctity rebukes it from above. The round table is pressed between the upper millstone (Galahad) and the nether (Mordred). If Mr Eliot disdains the eagles and trumpets of epic poetry because the fashion of this world passes away, I honour him. But if he goes on to draw the conclusion that all the poetry should have the penitential qualities of his own best work, I believe he is mistaken. As long as we live in merry middle earth it is necessary to have middle things. If the round table is abolished, for every one who rises to the level of Galahad, a hundred will drop plumb down to that of Mordred. Mr Eliot may succeed in persuading the reading youth of England to have done with robes of purple and pavements of marble. But he will not therefore find them walking in sackcloth on the floors of mud – he will only find them in smart, ugly suits walking on rubberoid. It has all been tried before. The older Puritans took away the maypoles and mince-pies: but they did not bring in the millenium, they only brought in the Restoration. Galahad must not make common cause with Mordred, for it is always Mordred who gains, and he who loses, by such alliance.“ (C. S. Lewis: A Preface to Paradise Lost, p. 132 n.)
Žádné komentáře:
Okomentovat