Bohoslovce častokrát v knihkupectví zkroušeně hledícího na stohy instantních knih o Bohu nemohla nedávno nepotěšit následující slova sv. Jana od Kříže, na něž v jeho Krátkých spisech (s. 117-8) natrefil. Pocházejí z „Posudku a dobrozdání“ týkajícího se spisů jedné údajně do extází upadající a vize mající bosé karmelitky:
Její sloh a jazyk se nezdá odpovídat duchu, který ona uvádí, poněvadž takovýto duch vede ke slohu prostšímu a bez strojeností a nabubřelostí, jimiž se vyznačuje ten její; a to všechno, jak tvrdí, že „řekla Bohu a Bůh jí“, se zdá nesmyslné.
Já bych radil, abyste jí nic takového nepřikazovali ani nenechávali psát, ani ať jí zpovědník nedává najevo, že to od ní rád poslouchá, nýbrž ať to odmítá a vyvrací; a ať ji zkoušejí v uplatňování prostých ctností, hlavně v pohrdání sebou, v pokoře a poslušnosti a z ozvěny tohoto doteku vyjde najevo poddajnost té duše, které způsobilo tolik milostí; a zkoušky musejí být důkladné, protože není ďábla, který by pro svou čest něco nevytrpěl.“
V textu dále v pěti bodech rozlišuje, pokud jde o zvláštní milosti zakoušení v modlitbě, falešného a pravého ducha:
1. značná záliba ve vlastnění X velké obnažení žádosti
2. přílišná jistota a malá obava, že by vnitřně chyboval X nikdy bez bázně, která chrání duši před zlem
3. snaha přesvědčovat ostatní, aby věřili, že to, co má, je velice dobré X usiluje o to, aby to ostatní považovali za málo a nevážili si toho, a on sám tak činí
4. neprojevují se účinky pokory (hlavní vada) X účinky pokory, které nelze zastírat
5. strojenost a nabubřelost stylu X prostší sloh bez strojenosti a nabubřelosti
Žádné komentáře:
Okomentovat