Jiný dějepis

Pravděpodobně jako obvykle ze Zpátečníků poslední jsem objevil myšlenkový svět Christophera Dawsona. V posledním měsíci jsem přečetl jeho Porozumět Evropě a Krizi západní vzdělanosti a na této metě se na chvíli zastavím, jelikož mi místní knihovna nenabízí více alternativ.

Dawson je skvělým příkladem toho, co bychom mohli nazvat „katolickým čtením dějin“. Nesnaží se manipulovat s historií, ale má svá hermenautická východiska, které ovlivňují interpretaci faktů, stejně jako všichni ostatní historici. Zatímco ale většina velkých historiků od Gibbona dále vychází z „vědeckého“ předpokladu, že křesťanství je náboženství mezi ostatními náboženstvími, Dawson věří v Krista, který nás spasil a zjevil nám pravdu, založil církev a nenechal si vyklouznout svět z rukou. Není to ale tmářský zabedněný katolický fantasta, což dokládá i uznání třeba ze strany nevěřícího historika Ricarda Duchesne v jeho knize The Uniqueness of Western Civilization.

Protože nejsem schopen vypsat základní osy jeho myšlení, zmíním se pouze o tématu Krize západní vzdělanosti. Dawson říká (již na začátku 60. let), abychom se smířili s tím, že už nežijeme v křesťanské kultuře. Tento odpad od křesťanství klade za vinu univerzitám (které nepřipustily ke vzdělání laiky, kteří se následně polarizovali), novověkému rozdělení církve (a následnému věroučnému vývoji protestantských sekt, jak je nazývá) a především nástupu osvícenectví.

Odmítnutí nadpřirozena (ať už faktické či praktické/implicitní) je pro dnešní dobu charakterističtější než křesťanství. Z toho Dawson vychází a pokračuje: A každý rozumný filosof/historik ať už věřící nebo ne, se obává, že toto uvolněné místo Boha v myslích lidí obsadí něco jiného, svoboda, národ, mír, blahobyt. Ať už tam položíme cokoliv, je to předzvěstí katastrofy. Jak se ale této navýsost lidské tendenci vyhnout? Dawson mluví o tom, že abychom byli uchráněni nebezpečí považovat hodnoty své kultury za absolutní, měli bychom hlouběji poznat alespoň jednu kulturu odlišnou. A když už budeme studovat odlišnou kulturu, proč ne třeba tu křesťanskou, jejíž znalost je bezpodmínečně nutná pro porozumění naší současnosti i historii? Autor se zabývá tím proč a jak studovat křesťanskou kulturu a radikálně odmítá přílišnou profesionalizaci vzdělání.

Dawson jednoduše šíří ten názor, že vzdělání má být v první řadě pro život a až sekundárně pro práci. K čemu nám budou zástupy odborníků, když to budou zároveň lehce manipulovatelní hlupáci bez jakýchkoliv duchovních hodnot, kteří přivedou svět do záhuby? Že bych výtisk poslal panu ministru školství? Raději ne, asi by se mu nelíbily ty pasáže o nebezpečí zbožšťovaní nacionalismu.