Dva pohledy na modlitbu

Abych 1) zatrhnul zpátečníkům čistě zpátečnické tendence a 2) utišil výčitky svědomí z toho, že nic nedělám s mojí krizí v modlitbě, která trvá od té doby, kdy jsem se začal modlit, zakoupil jsem si knížečku od kardinála Caspera Událost modlitby. Jedná se o nastínění místa a funkce modlitby v životě dnešního člověka, který se chápe personalisticky.

Casper se v předmluvě brání nařčením z elitářství a hned po započetí čtení jsem dával za pravdu žalobcům. Autor vychází z Kanta, Hideggera, Lévinase a Rozenzweiga a bez znalosti myšlení a terminologie těchto pánů pravděpodobně brzy knihu odložíte (já ji neodložil, ale jen proto, že jsem po 4 měsících studia v Italštině už zvyklý, že čteným textům nerozumím).

Kniha má řadu silných míst, například její pojetí úpadu náboženství ve světle nastíněného systému je trefné a vůbec, pojednává o světě a člověku tak, jak jej chápu, a tématizuje problémy, které jsou vlastní naší době. Nelze ale ani pominout to, že kniha je postižena intelktuálněním (ve stylu personalismu vytvářím pa-/novotvar, který nijak nedefinuji, ale čtenář je schopen jej intuitivně uchopit) a že stěží někomu pomůže modlit se. Navíc není jasně vytyčeno, jaký je rozdíl mezi modlitbou křesťanskou a modlitbou jiných náboženství, protože se vychází ze společného antropologického základu.

Druhá kniha o modlitbě mi byla darována a zcela mění ráz toho příspěvku. Byl zamýšlen jako protiváha Aidanových liturgických článků. Podtext byl jasný – nejen staré je dobré, ale to se díky Možnostem a melodiím otce Jeronýma, naprosto nepovedlo.

Obě knihy mají ve středu svého zájmu modlitbu, vztah k Bohu a zdařilý lidský život. Jazyk kardinála Caspera je učenecký, elitářský, čtenáři není úplně jasná návaznost jednotlivých kapitol a projednání vůbec působí jako rozsáhlý nástřel tématu. Spisek trapistického mnicha působí zcela jinak, jako sevřená struktura na pomezí traktátu a umění, každé slovo je na svém místě a vše je z jazykového hlediska srozumitelné. A tu přichází jediné, zato však obrovité ALE … otec Jeroným neargumentuje, prostě popisuje duchovní skutečnosti, jako by byly něčím zřejmým a prostým. Tak se však skoro nikomu nejeví. Pro porozumění otci Jeronýmovi je nutné více než obsáhnout definice dvaceti termínů jako u Caspera, je potřeba autentické duchovní zkušenosti podobného druhu (na rozdíl od otce Jeronýma si nejsem jist, jestli neexistují jiné přístupy). Proto, na rozdíl od pojednání kardinála, spisek mnicha může být mnohými intelektuály zlehčován a vysmíván.

Možnosti a melodie jsou nádhernou syntézou zkušeností duchovního života otce Jeronýma. Druhou polovici knížečky tvoří Modlitba nad záchrannou sítí, což je úvod do metody modlitby otce Jeronýma z pera jeho žáka otce Mikuláše a právě tato část mi dala přesné a praktické pokyny, kudy vykročit z marastu, v němž se má rozjímavá modlitba nachází. V mnohém mi otevřela oči a na rozdíl od ignaciáncké metody (v níž se bezmocně plácám) a jejich derivací vyhovuje mým přirozeným sklonům. Jestli to fungovalo se mne můžete zeptat po záběhu do modlitby, který podle otce Jeronýma trvá nějakých 5000 hodin na kolenou a před svatostánkem.

Uvidíme.