Za nejzajímavější na tomto filmu
považuji, jak je vysoko hodnocen (86% na CSFD, tedy 291. nejlepší
film). Takřka všichni si v komentářích cení hereckých výkonů
a atmosféry. Velká část diváků se shodne na tom, že je film
nuda, přesto jsou jej posléze schopni vyznamenat absolutním
hodnocením. Čím je tento příběh z před- i poválečné Anglie
tak zajímavý?
Pojednává o komorníkovi, který po
dvaceti letech jede navštívit svojí někdejší podřízenou. I po
desítkách let a jednom manželství v nich doutnají nikdy
neverbalizované city. Proč nikdy nedošlo k vyznání či polibku?
Kvůli škrobenosti, oddanosti a neústupné zodpovědnosti komorníka
Stevense (Hopkins), jehož životní drahou je sloužit lordu
Darlingtonovi, který byl pro své čilé a přátelské styky s
nacisty po válce označen za zrádce a opuštěn. Kvůli posluhování
člověku, který usiloval o to, aby se Hitlerovi v Evropě volněji
dýchalo nikdy nenašel jiný cíl svého života než sloužit a
tisíce a milióny diváků se nad tím dojímají.
Nerad bych působil dojmem, že se mi
film nelíbil, naopak, je to vskutku mistrovské dílo, ale to není
důvod, proč píšu tento příspěvek. Co mi přijde pozoruhodné
je potencialita příběhu nenaplněné lásky, jakou to má sílu a
odezvu a jak silným narativem to je. Nejeden dnešní člověk zná
stěží větší moc než je zamilovanost, proto mu přijde tak
absurdní, že ji někteří nepodléhají, ačkoliv vůči ní
nejsou imunní. A tak se ptám do našich řad – známe příběhy
o kněžích na odchodu kvůli ženě, novinám vládnou titulky o
pedofilních kněžích, proč se nestaráme o to, aby existoval i
narativ o kněžské nenaplněné lásce? Ano, činí to kněze
příliš lidským, slabým, není to ideální situace, ale zcela
reálná. Proč o ni nemluvíme příměji? Nevydáme svědectví,
kterému dnešní člověk rozumí?
Pater Kuffa se nestydí mluvit s svých
mladických citech. Také byl zamilovaný, přesto se stal knězem,
toužil po dcerce, ale stal se otcem desítek potřebných lidí.
Nemáme nouzi o kněze, kteří by byli zamilovaní, ale romantické
lásce nepodlehli, nemáme nouzi o ty, v kterých klíčila dlouhá
léta a desetiletí a oni nezaváhali více než komorník Stevens,
přesto se o tom nemluví, ačkoliv by se to k mnohému hodilo.
A tak se ptám, drazí zpátečníci, v
čem je problém tohoto narativu?
