Člověk by řekl, že katolický bohoslovec s sklony k (mužskému) šovinismu by měl mít tuhle otázku vyřešenou. A opravdu. Přesto jsem se rozhodl napsat tento článek, abych 1) si ověřil/falsifikoval svoji teorii a 2) obnovil pozapomenutou tradici Zpátečníků také jako odkladiště drobných myšlenek a inspirací.
1) Moje sexistická teze, kterou nejsem schopen ověřit (jelikož nejsem žena), a tak se rád ptám názor dívek, kdykoliv k tomu mám příležitost: A) Muži a ženy se liší i jinak než fyzicky (s tím už řada známých ze západu nesouhlasí) B) Charakteristiky těchto odlišností, kter
é jsem zatím odhalil shrnuji do recipročních dvojic: muž tenduje k tomu, aby dobýval, chránil a dotýkal se, žena má touhu spíše být dobývána, chráněna a dotýkaná. Nejčastěji se setkávám s kritikou dvojice, kterou jsem z toho důvodu vyřadil z merita této teorie a to: vést – být vedena.
2) A teď to přijde. Průšvih nastane, když toto (jistě krajně zjednodušené) pravidlo aplikuji nemístně na můj vztah k Bohu. Vzhledem k němu mám touhu být přemožen, chráněn, dotýkán a veden a ne naopak. Jsem tedy ve vztahu k Bohu žena? Odpovídalo by to i úryvkům z Písma, které nejvíce oslovují mé srdce, posuďte sami.
Tak třeba 45 žalm mluví ke králově nevěstě a říká ji, aby zapomněla na svůj otcovský dům, protože „sám král touží po tvé kráse, vždyť je tvým pánem, před ním se skloň.“ (liturgický překlad). V první půlce verše je základ antropologie, ve druhé základ morálky. Kdo jsem a co mám dělat? Odpověď nalézám znovu a znovu v tomto verši.
Minulý týden jsem zase žil z verše z Písně písní, kde dívka říká svému nápadníkovi: „Vezmi mne s sebou, poběžíme, do svých komnat kéž uvede mne král.“ (B21) Toto žadonění o přítomnost milovaného, touha jej následovat a jít tam, kam jde on, neschopnost to dělat o své vůli, vznešenost údělu nepoměrná ke schopnostem a zásluhám, to vše je mi důvěrně známé a to vše se sbíhá v tomto verši.
A co vy? Jste muži nebo ženy?
