Hodina dějepisu od Guardiniho

Možná vás také tak štvalo, na všech úrovních školství, že první hodina historie je zpravidla věnována řečem o tom, jak důležité je chápat souvislosti a rozumět hlubším motivům dějinných pohybů, abychom neopakovali ty samé chyby. Druhou hodinu pak začne výčet událostí a dat. O to větší radost pak člověk má, když nalezne syntetizující historicko-toelogicko-filosofické shrnutí nějakých 25 století na osmdesáti stránečkách Guardiniho Konce novověku a během pěti hodin čtení se dozví zásadní informace, které mu za nějakých 600 hodin výuky historie nikdo nepodal.

Některé zajímavé postřehy v knize prezentované:

1. Jak antika, tak středověk mají představu konečného vesmíru. Ve středověku ale existuje něco (Bůh), co tuto konečnost přesahuje.
2. Stěhování národů se svým „germánským fermentem“ patří k nejdůležitějším událostem v historii myšlení.
3. Antickou filosofii a „vědecké spisy“ středověký učenec považuje za „přírodu druhého stupně“ a zaujímá k ní podobně nekritický postoj jako k Bibli.
4. Novověk se dá charakterizovat novými definicemi a centralitou tří pojmů: příroda, subjekt a kultura.
5. Nová doba, která přichází po novověku je charakteristická člověkem masy, odcizením se přírodě, technickým bojem o moc a zpochybněním nesporné hodnoty kultury.
6. „Neserióznost novověku“ spočívá v tom, že odmítl křesťanství, ale chtěl si ponechat jeho plody.
7. Guardini je optimistický apokalyptik. S klidem říká, že přichází doba, jež pošlape a poplive většinu toho, čeho si ceníme, ale náš úkol se nemění – hledat adekvátní vyjádření víry církve v každé době.

Guardini provádí tak vysokou syntézu, že jsem často nebyl schopen s ním souhlasit nebo nesouhlasit. Přeci jen ale mám výhodu nějakých 70-ti let historického vývoje, pročež mohu vidět, že ne vše, co Guardini prorokoval se vyplnilo. Snad proto, že psal své dílo v poválečné atmosféře a v porovnání s jeho dobou byla druhá půlka 20. století docela příjemné období, což mohlo vést k některým regresům. Doporučuji Guardiniho, kudy chodím. Neexistuje podobně fundovaný a moudrý křesťanský autor, který byl popisoval realitu 21. století?

Spravedlnost na internetu

Michael Sandel je americký filosof, který proslul především díky svému Harvardskému kurzu Justice. Během dvanácti přednášek dostupných on-line takřka sokratovskou metodou představí základní koncepce přístupu k morálce a spravedlnosti. Během pouhých deseti hodin čistého času je schopen Sandel vysvětlit zábavnou a pedagogicky propracovanou formou silné a slabé stránky utilitarismu, libertarianismu, Lockova, Kantova a Rawlsova přístupu. Kurz je informativně výživný (byť má introduktivní charakter) a přednášky jsou často architektonicky vystavěny kolem nějakého historického případu či dilematu, což jim dodává na přitažlivosti. Katolíka možná nepotěší, že se v přednáškovém sále s tisíci studenty těžko hledal někdo, kdo by se věcně stavěl proti manželství lidí stejného pohlaví, ale za to jej zajisté dojme závěrečný triumf Aristotela a MacIntyra. Jistě, některé otázky a námitky zůstávají viset ve vzduchu, ale pochybuji že některá z českých katolických fakult dělá z polovičky tak dobrý úvod do filosofické etiky. Tento kurz si zaslouží doporučení každému přemýšlivému člověku s dostatečnou angličtinou.