Don McCullin je název britského dokumentu natočeného v loňském roce a uvolněného do oběhu v roce letošním. Tento film mapuje tvorbu "válečného" fotografa Dona McCullina, který většinu svého profesního života spojil se Sunday Times. Tento plátek opustil poté, co ho koupil R. Murdoch a zásadně se změnila koncepce i směřování a vlastně i nezávislost Sunday Times.
Snímek začiná na úplném začátku a zachycuje první fotografické kroky Dona McCullina. Z větší části je postaven za výpovědích samotného Dona o jeho válečných výpravách, ale i o celkovém ovzduší "doby" a země. Toto vyprávění je bohatě prošpikováno jeho fotografiemi. Místy jsou jeho vlastní výpovědi střídány výpověďmi dalších lidí, zejm. dlouholetého editora zmíněného plátku. Editor na závěr Dona neoznačuje štítkem "válečný fotograf", ale "fotograf lidskosti" (humanity photograph).
Výpovědi tohoto fotografa se neomezují na pouhý výčet událostí, ale jsou jakousi sondou do svědomí. Jeho osobního i svědomí lidstva. Kromě toho ohlédnutím za vlastním profesním životem, který mnohé dal a mnohé vzal. "Často se mě lidé ptají, jestli mívám noční můry. Já odpovídám, že jen ve dne. Pouze tehdy, když je má představivost zcela vzhůru, přichází obrazy, vzpomínky. Všichni ti lidé jsou stále se mnou."
Komentář fotek z jakéhosi křesťansko-muslimského konfliktu v Libanonu (pardon, v paměti zůstaly fotografie, obrazy, dojmy, ale jména zemí a konfliktů neuvízla...). Don popisuje, kterak stál vedle člověka, jenž čekal, až z bytového domu vyjde žena s dětmi a rodiči a poté, co odešli, muž vedle něj natáhl zbraň a nemilosrdně zastřelil dva muslimy krčící se vedle schodiště v koutku. Don říká: "Stál jsem tam naprosto omráčený, neschopný slova a ptal jsem se sám sebe, jak se takto mohou křesťané chovat. Křesťané by přece měli být lepší." A tato slova zněla z jeho úst jako obžaloba a zoufalý výkřik v jednom.
Za slovy a za fotografiemi však zůstává člověk, jehož prvních pár vět mě přinutilo zavřít svůj počítač a dívat se na dokument spolu s mužem. Skrývá se za nimi člověk velmi hluboký a moudrý. Člověk, který se ptal a stále se ptá, jestli jeho práce vůbec měla smysl; proč jezdil fotit válku; kde je hranice mezi prací - dokumentací a lidskostí, která v nějaký okamžik musí odložit fotoaparát a pomoci nebo se otočit, protože vyfotit by bylo jako sebrat člověku před objektivem poslední kousek lidskosti nebo intimity.
A přesto jsem si říkala, že jeho práce měla smysl; říkám si, že byl svědkem (velice lidským svědkem) utrpení a hoře, krve která volá jako krev Ábelova. |Zvláštní spojení s Kristem. Myslím, že jsem poprvé spatřila člověka, který není křesťan a přesto je velice křesťanský. Asi poprvé jsem uviděla někoho, o kom si mohu myslet, že patří do církve neviditelné. Dokument vřele doporučuji ke shlédnutí.
