Ne moji milí zpátečníci, navzdory titulku vás v tomto příspěvku nehodlám přesvědčovat o kvalitách Styronovy knihy ani pět ódy na její příběh. Leč ústřední motiv této knihy - ona Sofiina volba - mi přišel na mysli při přemítání o jiném příběhu a tentokrát nikoli literárním. V porodnici člověk vyslechne zvláštní věci a nahlédne do různých osudů. Při některých z nich mrazí v zádech a člověk se ptá sám sebe, co by dělal on....
Moje Sofie byla o tři roky starší než já, trávila v porodnici už třetí týden a měla krásná dvojčátka - holčičky. Hrdý otec byl i hrdý i šťastný a z dětí se nesmírně radoval. Nebyl sice manželem, ale se Sofií po dětech toužili. Přes rok se nedařilo otěhotnět, až Sofie vyhledala nového lékaře, který zjistil, že nemá v pořádku hladiny hormonů - příliš mnoho jedněch a příliš málo druhých - a to že je hlavní problém způsobující "neplodnost". Sofie se začala léčit a do půl roku počali dítě. Lépe řečeno děti. A ne dvě, ale tři...a tady začíná drama.
Lékaři ji nedlouho po otěhotnění oznámili, že čeká dvojvaječná dvojčata, ale to jedno ze dvou vajíček se ještě rozdělilo..takže vlastně jednovaječná dvojčata + třetí dítě. Sofie s partnerem se nejprve trochu lekli (koho by nevyděsilo první těhotenství a rovnou tři těti najednou), ale potom se začali radovat a těšit a plánovat. Dokud jim v jistý moment lékaři nesdělili, že pokud si nechají všechny tři děti, bude matka v reálném ohrožení života, děti se budou muset porodit ve 30. týdnu a tím razantně stoupne riziko, že nepřežije ani jedno.
Volba, před kterou Sofie stála: nechat si všechny tři děti a riskovat, že nepřežije ani jedno a ani ona sama nebo si nechat jedno dítě s tím, že průběh těhotenství bude víceméně normální nebo si nechat dvojčata s tím, že rizika budou větší, děti bude třeba porodit dříve a to císařským řezem, ale riziko pro matku nebude o nic větší než při "normálním" těhotenství a obě děti budou mít navzdory dřívějšímu porodu slušné šance...
Sofie si vybrala, ale mě zamrazilo. Dokázala bych si vybrat já? Svědomí mi říká, že každý lidský život je stejně hodnotný a nelze ospravedlňovat oběť jednoho tím, že díky této oběti bude zachráněno mnoho, že oběť ve prospěch druhých může člověk učinit sám ze své vlastní vůle, ale nemůže obětovat druhého...jenže v tomto případě? Je možné, že má volba by byla stejná jako Sofiina. Je možné, že bych i já obětovala jedno ve prospěch dvou...exkomunikovala bych se tímto skutkem nebo by církev přihlédla k okolnostem?
Moje Sofie byla o tři roky starší než já, trávila v porodnici už třetí týden a měla krásná dvojčátka - holčičky. Hrdý otec byl i hrdý i šťastný a z dětí se nesmírně radoval. Nebyl sice manželem, ale se Sofií po dětech toužili. Přes rok se nedařilo otěhotnět, až Sofie vyhledala nového lékaře, který zjistil, že nemá v pořádku hladiny hormonů - příliš mnoho jedněch a příliš málo druhých - a to že je hlavní problém způsobující "neplodnost". Sofie se začala léčit a do půl roku počali dítě. Lépe řečeno děti. A ne dvě, ale tři...a tady začíná drama.
Lékaři ji nedlouho po otěhotnění oznámili, že čeká dvojvaječná dvojčata, ale to jedno ze dvou vajíček se ještě rozdělilo..takže vlastně jednovaječná dvojčata + třetí dítě. Sofie s partnerem se nejprve trochu lekli (koho by nevyděsilo první těhotenství a rovnou tři těti najednou), ale potom se začali radovat a těšit a plánovat. Dokud jim v jistý moment lékaři nesdělili, že pokud si nechají všechny tři děti, bude matka v reálném ohrožení života, děti se budou muset porodit ve 30. týdnu a tím razantně stoupne riziko, že nepřežije ani jedno.
Volba, před kterou Sofie stála: nechat si všechny tři děti a riskovat, že nepřežije ani jedno a ani ona sama nebo si nechat jedno dítě s tím, že průběh těhotenství bude víceméně normální nebo si nechat dvojčata s tím, že rizika budou větší, děti bude třeba porodit dříve a to císařským řezem, ale riziko pro matku nebude o nic větší než při "normálním" těhotenství a obě děti budou mít navzdory dřívějšímu porodu slušné šance...
Sofie si vybrala, ale mě zamrazilo. Dokázala bych si vybrat já? Svědomí mi říká, že každý lidský život je stejně hodnotný a nelze ospravedlňovat oběť jednoho tím, že díky této oběti bude zachráněno mnoho, že oběť ve prospěch druhých může člověk učinit sám ze své vlastní vůle, ale nemůže obětovat druhého...jenže v tomto případě? Je možné, že má volba by byla stejná jako Sofiina. Je možné, že bych i já obětovala jedno ve prospěch dvou...exkomunikovala bych se tímto skutkem nebo by církev přihlédla k okolnostem?
